Tvorba, která je dost možná drzá svou pouhou existencí.
- vytváříme dialog mezi uměleckými žánry
- sázíme na čistou improvizaci a autenticitu okamžiku
- propojujeme tvůrce
- objevujeme hranice tvorby napříč několika žánry přímo před tvýma očima
- jsme otevřeni interakci s publikem
DOCK street café, Ostrava
- pořádáme čtyři rozdílné jamy v roce
- vytváříme prostor pro setkání hudby a tance
- necháváme hudbu reagovat na pohyb a pohyb na hudbu
- tančíme a hrajeme s vámi živě
13. 3. 2026 v Bublity Třinec, Tyršova 824
- dotýkají se hlubší taneční a umělecké vize pro Moravskoslezský kraj
- přinášejí podporující vzkaz nejen pro aktivní tvůrce
- nabízejí možnost prozkoumat pohled na významy "troufalost" a "odvaha"
Jako malá jsem si přála zkoumat hvězdy a proletět se na měsíc.
Miluji noční oblohu, svit měsíce, nekonečné filosofické večery a můj
nejoblíbenější kámen je Moonstone. Potřebuji se často ztratit od
lidí, abych se slyšela. Ideálně mezi rostliny na vzduch. Vytvářím si
své vlastní příležitosti, abych mohla tvořit, co mě baví, protože
toto je pro mě vnitřní svoboda.
Narodila jsem se v Praze. Šest let jsem studovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a před státnicemi jsem studium ukončila. Mám tedy akorát maturitu ze všeobecného gymplu, kde mě paradoxně nejvíce bavilo to, co jsem na právech vůbec nepotřebovala.
Odstěhovala jsem se k lesu do Beskyd a ty teď o mně čteš na stránkách projektu Drzost, kterou tvoříme společně s Vojtou a Lenkou. Vítej v našem světě, kde možná Drzost znamená jen být sám sebou, nepřestávat se slyšet a vytrvat.
Hudba i tanec mě provází od dětství. Jako dítě jsem se věnovala
klavíru a tanci současně. Později mě vesmír vyslal na cestu
latinskoamerických tanců, které se pro mě staly součástí bytí téměř
na dvacet let. Byla to intenzivní profesionální fáze, díky které
jsem soutěžně procestovala téměř celou Evropu. V určité fázi přišlo
uvědomění, že se spolu s tlakem na výkon vytrácí radost, a tak jsem
tento svět opustila.
Stala jsem se maminkou dvou chlapců, vystudovala fyzioterapii, studuji Feldenkraisovu metodu, a vplula jsem do současného tance, který mě vždy přitahoval. Prohlubuje ve mne vnitřní prožitek a pocit flow. Baví mě svoboda, kterou u toho vnímám, nepředvídatelnost improvizací, a vyjádření vlastní autenticity. Baví mě zkoumat pohyb, být s hudbou, tančit a žít.
Žiji na vesnici a ze svého bytu spolutvořím aplikaci Things, kterou
považuji za jakési technické umělecké dílo. Mám rád svůj klid, ale
ještě raději si do něj pouštím laskavé a inspirativní lidi. Mám rád
hory, hlavně tu úzkou pěšinu co se stáčí kolem starého buku a klesá k
potoku. Mám rád rytmus, když se věci opakují. Mládí mi nedopřálo ani
hudebního ani tanečního vzdělání. Pomalu si tedy k tanci klestím cestu
až nyní. A vůbec nevím, kam povede.